Tajemství Zdibského zámku

Podrobnosti
Zveřejněno: 24. 8. 2009 5:34

TAJEMSTVÍ ZDIBSKÉHO ZÁMKU

 

            U příležitosti první umělecké výstavy, která se bude konat v prostorách špejcharu zdibského zámku jsme požádali zástupce majitelů zámeckého areálu, pana Miloše Krejcara, o krátký rozhovor vztahující se k historii a zajímavostem tohoto objektu.

 Jakou historii má zdibský zámek za sebou a které majitele má ve svém rodokmenu?

            Již od roku 1266 tvořila ves samostatný statek. Panské sídlo vzniklé již v roce 1608 po třicetileté válce zcela zpustlo. V letech 1659 až 1669 sídlo opravil Jan Jiří Radecký z Radče. Ještě na mapě z roku 1777 má objekt zámku půdorysný tvar ve tvaru písmena E. Teprve v závěru 18. stol. byl objekt klasicistně přestavěn a tato přestavba mu dala pak současnou podobu.

            O zámku Zdibech se poprvé zmiňuje tereziánský katastr, v té době ještě pod označením vrchnostenský dům. Za stavebníka bývá pokládán František Maxmilián Hartman z Clarensteinu (1700-1729), který nosil přídomek "na Zdibech". Od r. 1729 byl jeho majitelem malostranský měšťan, směnárník povýšený do rytířského stavu, Jan del Curto z Morenbachu(1729-1768). Poprvé se termínem zámek označuje až v josefinském katastru. Koncem 18. a v prvé polovině 19. století se na zdibském zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž za připomenutí stojí zvláště ruská šlechtična, hraběnka Asbassová.

            Roku 1877 velkostatek Zdiby spolu se zámkem koupil od vídeňské banky "Credit Foncier", která jej měla v držení za účelem podpory "Volebního komitétu ústavověrných velkostatkářů" Martin Stejskal, pražský podnikatel v pivovarnictví. Od té doby byl zámek s hospodářským dvorem a polnostmi v majetku tohoto rodu, až do neblahé doby "Vítězného února" po druhé světové válce, kdy jim byl zkonfiskován a celá rodina se rozešla do různých koutů republiky, především do pohraničí.

            V letech komunistického "spravování" se na zámku vystřídalo několik uživatelů. Zprvu zde byl státní statek, později zemědělské učiliště (v té době bylo podstatně přestavěno mansardové patro). Historickou ironií se stalo, že posledním uživatelem byl Státní ústav pro rekonstrukci památek, který na zámek vydal demoliční výměr kvůli jeho havarijnímu stavu, do něhož jej přivedla čtyřicetiletá ignorance. devadesátých letech 20. století zdevastovaný majetek restituovali dědici, přičemž se v plné síle ukázalo, jak hluboký byl úpadek, do něhož se zdejší klima dostalo. V ruinách se zde octly nejen hmotné statky, ale i etika a mezilidské vztahy. Bude třeba velkého úsilí k nápravě ve všech směrech.

 Jakou historii má za sebou zámecký špejchar, v němž se bude výstava umění konat?

            Špejchar neboli sýpka byl součástí již panského sídla před rokem 1764, je totiž  zmíněna v textové části Josefského vojenského mapování z let 1764-1767, což později dokládá mapa z roku 1777 nebo rytina z roku 1816, kde je špejchar vyobrazen v dnešní podobě. Dříve stála sýpka mimo zámecký dvůr, resp. nad ním, neboť dvůr obklopoval jen zámek.

            V roce 1777 byl u příležitosti komisionálního prodeje vyhotoven úřední odhad celého areálu, kde byl pivovar ohodnocen na 1000 zlatých, zámek pouze na 800 zlatých, dvůr s budovami na 1200 zlatých a sýpka na 900 zlatých. Sýpka tedy měla větší cenu než zámek.

            Špejchar je zděná budova, převážně z kamene, jejíž vnitřní jádro je celodřevěné. Právě zachované dřevěné jádro je nejspíše hlavním důvodem, proč je zapsaný jako kulturní památka pod číslem 2.204/4. Účel této stavby byl ve skladování obílí. V pivovaru byla rovněž  sladovna, takže je možná, že sloužila i coby zásobárna sladovnického ječmene.

 V průběhu dvaceti let, kdy provádíte obnovu zámeckého areálu jste objevili mnoho zvláštností a zajímavostí. Můžete některé z nich čtenářům přiblížit?

            Těch bylo za těch dlouhých dvacet let snahy vlastníků uvedení památky do řádného stavu mnoho a rozhodně by to byl již materiál pro zajímavou knihu, která možná i vznikne. Vždyť čtení, o valníku plném komunálního odpadu pohřbeném pomocí buldozeru v zámeckém parku za němého přihlížení všudypřítomného bolševníku velkolepého, nebo o likvidaci stojanu pohonných hmot v bezprostředním sousedství kulturní památky zdibského zámku, nebo o  čištění zámeckého rybníku  plného všeho možného, včetně vojenské helmy německé i ruské, atd., by bylo určitě zajímavé. Je toho zkrátka hodně. Při této příležitosti bych alespoň zmínil něco o objektu pivovaru, který díky rozsáhlé rekonstrukci odkryl svá tajemství. Z historických pramenů a poznatků z prováděné rekonstrukce lze určit vznik pivovaru krátce před rokem 1726 a na základě výsledků průzkumů se ukázalo, že objekt měl v baroku složitější vývoj, než se dosud předpokládalo. Byl odkryt např. utajený prostor s původním schodištěm, který byl zazděn, překryt stropem a zasypán sutí. Po odstranění suti se tak objevilo schodiště se dřevěnými, patřičně prošlapanými stupnicemi, po kterém před více jak 250 lety se chodilo a potom někdy od poloviny 19. století, kdy objekt pivovaru procházel modernizací, bylo dobře utajeno. Dále byla odkryta prapůvodní římsa objektu ukrytá v násypu pozdějšího zaklenutí dvorku pivovaru. Ještě v mapě z roku 1777 je totiž patrné, že objekt měl půdorys tvaru U a teprve později, po zakrytí dvorku klenbou získal nynější čtvercový půdorys. Dále je možno zmínit, že díky nálezům, jako jsou zbytky podzemních kanálů, kterými se zásoboval pivovar vodou, či dnu nádrže na vodu z pískovcových desek ukrytém pod násypy novodobých podlah, či odkrytí topeniště a prostoru bývalé varny dokumentované vypálenými či začerněnými stopami na stěnách vytěženého prostoru, či oválná nádrž na vodu vně objektem pivovaru, která sloužila pro zásobování pivovaru vodou a je vyznačená už v mapě z roku 1777. Ve vazbě na tuto nádrž je patrné i zazděné okénko v barokní obvodové zdi pivovaru, kterým šlo dřevěné koryto pro dopravu vody pro potřebu pivovaru.

            Těch zajímavostí a souvislostí je skutečně hodně a nelze to vtěsnat do několika vět. Jen na závěr bych zmínil takovou perličku. Za první republiky byla v objektu pivovaru umístěna četnická stanice. Četníci seděli v přízemí věže, která má dnes opět komín, který však nepamatují ani ti nejstarší pamětníci. Při započetí prací na rekonstrukci objektu došlo k propadnutí podlahy, která byla následně odstraněna. K překvapení všech bylo pod podlahou objeveno zasypané topeniště hvozdu z 2. pol. 19. století.

 V jakém stádiu se v současnosti nachází rekonstrukce zámku a pivovaru?

            Pivovar je zatím mimo ohrožení, protože rekonstrukce proběhla z poloviny a tak je celkem dobře stabilizován. Horší to je se zámkem. Bylo by potřeba to uvést alespoň do takového stavu v jakém je dnes objekt pivovaru. Bohužel nejsou peníze a řekl bych, že chybí i zájem ze strany veřejnosti na tom, aby kulturní památka obce byla obnovena. Snad se to časem zlepší. Otázka bude, zda ještě bude co rekonstruovat.

 Na co by se obyvatelé Zdib mohli těšit po dokončené rekonstrukci?

            Rekonstrukcí zámeckého areálu by v obci mělo vzniknout důstojné centrum kulturního a společenského života obce. Např. v objektu pivovaru by měla být restaurace s ubytováním, v objektu zámku reprezentační prostory pro pořádání různých společenských akcí, ale i třeba komorních koncertů, v objektu špýcharu výstavní galerie, na ploše dvora místo pro společenské akce včetně pořádání koncertů a divadelních představení, atd. Je toho hodně k čemu by takový areál mohl sloužit. Projekt celkového využití je zpracován. Teď jde o to, jak se vize podaří naplnit. V každém případě je to úkol nad rámec možností vlastníků a bez společenské podpory to půjde jen těžko.

 Lze považovat připravovanou výstavu v sýpce areálu za počátek nové éry kulturního života obce?

            To bych netvrdil. Je to však dobrý pokus něco pro to udělat. V každém případě společenský a kulturní život obce je na nulové úrovni a tak jakýkoliv pokus o nějakou kulturu má šanci na úspěch. Určitě kultura a společenský život obce má pozitivní vliv na život v obci i na její další rozvoj a tak snahy o vytváření takového prostředí je třeba podporovat.

 

 Miloš Krejcar