Památník ve Veltěži - rekonstrukce či devastace?
Napsal: sob říj 31, 2015 1:55 pm
Svátek 28. října byl ve Zdibech připomenut vztyčením vlajky a položením věnce k veltěžskému památníku padlých v první i druhé světové válce.
Slavnostní atmosféra byla však zkalena stavem památníku.
Několik dní před svátkem byla zbourána čelní stěna historického oplocení, které bylo součástí památníku. Ostatní stěny byly zachovány, takže kované části, neukončené nyní zděným sloupkem, volně trčí do prostoru. Celek byl jednou z mála zachovaných historických památek v obci a byl na něj příjemný pohled. Svědčí o tom i skutečnost, že byl navštěvován a fotografován turisty.
Slavnostní odhalení pomníku, na jehož pořízení byla uspořádána sbírka, proběhlo 28.10.1933, později byl pomník citlivě doplněn o vzpomínku na padlé v další válce. Autorem pomníku je sochař Karel Zentner.
Ještě v průběhu bourání jsem požádala starostu p. Tvrdého o nahlédnutí do projektu rekonstrukce. Bylo mi řečeno, že žádný projekt neexistuje a že záměrem je ponechat přední stranu otevřenou a opatřit ji řetězy zavěšenými na kovové sloupky. Před zbouráním nebyl původní stav zaměřen a cihly byly později odvezeny na skládku. Rekonstrukce nebyla předem konzultována s odborníkem na historickou architekturu. Při delším rozhovoru mi pan Tvrdý řekl, že případná obnova původního zdiva by byla možná, protože cihly téže kvality a tvarů je možné zakoupit. Kované části pan starosta uschoval. Řekl, že se zachová podle reakcí občanů.
Požádala jsem ing. arch. Kláru Nedvědovou, zabývající se památkovou péčí, o stanovisko. Prohlédla si památník po provizorní úpravě provedené Obcí a srovnala s historickými fotografiemi. Udivilo ji, že nebyl dokumentován původní stav před bouráním. Záměr měl též být konzultován se stavebním úřadem. Za jediné možné řešení považuje architektka uvedení do původního stavu. Vycházet se bohužel bude muset pouze z fotografií a při rekonstrukci též pomůže návaznost na zachované kované části. I když cihly budou mít pravděpodobně trochu odlišnou barvu, nebude to příliš na závadu, protože časem se vlivem povětrnosti kontrast zmenší. Možnost kombinovat původní části s jinými druhy materiálu zcela vylučuje. Použití řetězů by působilo nevhodně a cizorodě a celou stavbu by znehodnocovalo.
Námitka, že stavba nebyla prohlášena za památku, nemá na záležitost vliv, podnět k zapsání památky by mohl vycházet právě od představitelů obce. Pokud tak nebylo učiněno, neznamená to, že by si objekt nezasloužil zachování pro budoucí generace. Téměř denně se setkáváme s případy, kdy se až na poslední chvíli usiluje o zapsání památky, aby se zabránilo jejímu zničení.
Myslím, že by bylo vhodné, aby občané, kterým záleží na místě, kde žijí, podpořili uvedení památníku do původní podoby.
Eva Zemanová
Slavnostní atmosféra byla však zkalena stavem památníku.
Několik dní před svátkem byla zbourána čelní stěna historického oplocení, které bylo součástí památníku. Ostatní stěny byly zachovány, takže kované části, neukončené nyní zděným sloupkem, volně trčí do prostoru. Celek byl jednou z mála zachovaných historických památek v obci a byl na něj příjemný pohled. Svědčí o tom i skutečnost, že byl navštěvován a fotografován turisty.
Slavnostní odhalení pomníku, na jehož pořízení byla uspořádána sbírka, proběhlo 28.10.1933, později byl pomník citlivě doplněn o vzpomínku na padlé v další válce. Autorem pomníku je sochař Karel Zentner.
Ještě v průběhu bourání jsem požádala starostu p. Tvrdého o nahlédnutí do projektu rekonstrukce. Bylo mi řečeno, že žádný projekt neexistuje a že záměrem je ponechat přední stranu otevřenou a opatřit ji řetězy zavěšenými na kovové sloupky. Před zbouráním nebyl původní stav zaměřen a cihly byly později odvezeny na skládku. Rekonstrukce nebyla předem konzultována s odborníkem na historickou architekturu. Při delším rozhovoru mi pan Tvrdý řekl, že případná obnova původního zdiva by byla možná, protože cihly téže kvality a tvarů je možné zakoupit. Kované části pan starosta uschoval. Řekl, že se zachová podle reakcí občanů.
Požádala jsem ing. arch. Kláru Nedvědovou, zabývající se památkovou péčí, o stanovisko. Prohlédla si památník po provizorní úpravě provedené Obcí a srovnala s historickými fotografiemi. Udivilo ji, že nebyl dokumentován původní stav před bouráním. Záměr měl též být konzultován se stavebním úřadem. Za jediné možné řešení považuje architektka uvedení do původního stavu. Vycházet se bohužel bude muset pouze z fotografií a při rekonstrukci též pomůže návaznost na zachované kované části. I když cihly budou mít pravděpodobně trochu odlišnou barvu, nebude to příliš na závadu, protože časem se vlivem povětrnosti kontrast zmenší. Možnost kombinovat původní části s jinými druhy materiálu zcela vylučuje. Použití řetězů by působilo nevhodně a cizorodě a celou stavbu by znehodnocovalo.
Námitka, že stavba nebyla prohlášena za památku, nemá na záležitost vliv, podnět k zapsání památky by mohl vycházet právě od představitelů obce. Pokud tak nebylo učiněno, neznamená to, že by si objekt nezasloužil zachování pro budoucí generace. Téměř denně se setkáváme s případy, kdy se až na poslední chvíli usiluje o zapsání památky, aby se zabránilo jejímu zničení.
Myslím, že by bylo vhodné, aby občané, kterým záleží na místě, kde žijí, podpořili uvedení památníku do původní podoby.
Eva Zemanová
